Příběhy našich kočiček
Izzinka
Povím vám příběh o krásné černé Izzince. Příběh o čekání a počkání, příběh o trpělivosti a lásce, o oddanosti a víře. Je zcela pravdivý a všichni vystupující jsou šťastní. Izzy byla nádherná kočička zachráněna z velmi špatných podmínek. K nám do depozita se dostala přes známou, která ji hledala domov. Domov jsme Izzince našly, ale naše radost netrvala dlouho. Izzy začala napadat dítě . Číhala na něj a snažila se mu ublížit. Vzaly jsme ji zpět , ale byla tak vystresovaná, že jsme ji hledaly klidné místo, které nám později nabídla naše maminka. A tak Izzy našla azyl u moji maminky v ložnici. Řekly jsme, že ji budeme hledat domov a mamka, že ji na měsíc poskytne azyl. Izzynka byla skvělá, přátelská a mazlivá, uhrančivá kráska... do doby než se objevilo jiné zvíře - pes či kočka. A maminka měla 3 pejsky. Dny a měsíce plynuly, každý den jsem za Izzy chodila a obdivovala její krásu a snažila ji domluvit. Už jsem nevěřila, že najde domov. Uběhl téměř rok. Já už jsem byla odhodlána udělat Izzy samostatný pokoj u mně. A v tom se ozvala Naděnka. A přijela. Byly jsme nervózní, Naďa jela za Izzynkou 800km. Sotva vešla do dveří, Izzy zpozorněla a skočila ji do náruče. A už se od ní nehnula. Absolutní sounáležitost, láska na první pohled. My už jsem najednou neexistovaly, ani já, ani maminka. Teď už byla jen Naďa a její Izzy. Naďa otevřela přenosku a Izzy si do ní vešla, nechala se zavřít a odnést a ujížděla vstříc novému životu. Krásnému, vysněnému, laskavému. Takovému, o jakém jsme všechny snily. Vyplatí se být trpělivá a rvát se každý den. Rvát se za kočičky a věřit. Děkuji Naděnko, moc děkuji.